INFORMAČNÍ GRAMOTNOST
Gramotnost
= znalost čtení a psaní (resp. použití jazyka pro komunikaci, poslech, čtení, psaní)
Existují různé definice informační gramotnosti (IG) =>
Nejrozšířenější definice IG (American Library Association - ALA) z roku 1989:
„Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich mohli učit i ostatní. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu.“
Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách (IVIG) definuje pojem informační gramotnost tak, aby zohledňoval rozvoj informačních a komunikačních technologií.
IG je chápána jako
funkční gramotnost v informační společnosti, společnosti na rozvoji takových technologií založené.
K
funkční gramotnosti je proto přidána
ICT gramotnost, jako schopnost uživatelské práce s počítačem (a dalšími nástroji) a sítěmi (zejména internetem), je však zdůrazňováno, že práce s ICT je vždy práce s nástroji a podporuje ostatní složky informační gramotnosti.
Funkční gramotnost vždy jako celek vstoupí do konceptu gramotnosti informační a schopnost pracovat s informacemi je v ní obecně již dostatečně obsažena.
Zvlášť je zdůrazňována
gramotnost jazyková, jako schopnost adekvátně používat mateřský a další jazyk a v rámci svého oboru také příslušnou terminologii.
Práce s informacemi, tedy schopnost je nalézat, vyhodnotit a použít, zůstává klíčová a její podstata se na rozdíl od rozvoje nástrojů nemění.
Zdůrazňován je ještě jeden velmi důležitý aspekt práce s informacemi, který však samotnou informační gramotnost přesahuje, a to
etický přístup a
znalost právních aspektů, které s informacemi souvisí. Tedy povědomí o tom, že použité zdroje je třeba citovat a zacházet s nimi s ohledem na autorské právo.
MODEL INFORMAČNÍ GRAMOTNOSTI
Zdroj:
http://knihovny.cvut.cz/ivig/informacni-gramotnost.html
VÝVOJ IG
Pojem
informační gramotnost se objevil v sedmdesátých letech minulého století v anglickém a americkém knihovnictví na pozadí stále rostoucího množství informací.
V devadesátých letech minulého století v souvislosti s technickým rozvojem v oblasti internetu se začalo důrazně vyzývat k zapojení výuky informační gramotnosti na vysokých školách. Vedly se diskuze o definování dovedností v oblasti používání a organizaci znalostí informací.
VÝZKUMY IG
Byly uskutečněny různé výzkumy funkční, informační gramotnosti.
Například mezinárodní výzkum funkční gramotnosti dospělých (pořádal IALS,
http://ials.sas.ac.uk) v letech 1994 až 1998, jehož cílem bylo zjistit, jak účelně využívají dospělí informace pro život, faktory vlivu funkční gramotnosti (porovnávány byly 3 složky – literární, dokumentová a numerická gramotnost) a dále provést srovnání úrovně mezi zeměmi. Česká republika získala v tomto výzkumu, kterého se zúčastnilo 22 států a respondenti byli ve věku 16 až 65 let, nejhorší výsledky v dokumentové a literární gramotnosti. Zvláštností bylo – čím vyššího vzdělání respondenti dosáhli, tím hůře si ve srovnání se ostatními zeměmi vedli…
Pilotní průzkumy informační gramotnosti na vysokých školách (pořádala AKVŠ,
http://www.akvs.cz), v letech 2004 až 2005, nepřinesly příznivé výsledky z hlediska knihoven.
Byly zkoumány složky IG, podle významu složek:
1. dokumentová gramotnost
2. literární gramotnost
3. ICT gramotnost
4. jazyková gramotnost
5. numerická gramotnost
Studenti dosáhli sice výborné výsledky v ICT gramotnosti, ale v dokumentové gramotnosti byly výsledky nejhorší…
SOUČASNOST
Pohled na informační gramotnost se v posledních letech, kdy došlo k mnoha reformám, mění. Různými programy přispívajícími ke zvyšování informační gramotnosti by měla mládež s ohledem na její věk procházet již od základní školy.
Na střední škole by žáci měli získat takové znalosti a osvojit si dovednosti z informační gramotnosti, které by je spolehlivě připravily k dalšímu studiu na vysoké škole, ale také do praxe.
Existují různé možnosti zvyšování informační gramotnosti, například exkurze v některých veřejných knihovnách, také v knihovnách univerzitních, jednorázové a průběžné tematické přednášky, e-learningové kurzy, multimediální kurzy. Viz
UŽITEČNÉ ADRESY.
